Alexia Colloni

Pohlaví: Žena

Věk: 17 let

Funkce: Rytířka

Původ: Kostarika

Charakteristika: Alexia Colloni. Jméno, které zná v San José snad každý. Lidé ji znají jako členku královské rodiny, adoptovanou dceru prince Keylora a jeho manžela z různých oficiálních a dobrosrdečných akcí. Současně je však známá mezi svými vrstevníky současně jako účastnice každého pořádného večírku a jako bitkařka. Současně se k Alexii váže láska k boji a zbraním všeho druhu. Už jako malou ji princ Keylor učil umění boje a naopak jeho manžel v jejich malé dcerce probudil zájem o kulturu, divadlo a jazyky. Již od dětství ji vedli k vlastnímu úsudku a samostatnosti. Díky tomu se nikdy nebojí říct svůj názor a je odhodlána stát si za tímto názorem stůj, co stůj. I kdyby onen názor nebyl správný a ona o tom věděla. Alexia je energická, ambiciózní a velmi cílevědomá, když se pro něco nadchne, je schopná jít i přes mrtvoly. Nerada se vzdává a velmi těžce nese porážku či jiný neúspěch, vždy se snaží uvažovat co nejrozumněji a současně tak, aby z toho měla nějaký užitek. Nic nedělá bezdůvodně. Je velmi soutěživá a někdy i nevhodně upřímná. I tak, když chce, dovede se chovat jako pravá dáma a dostat se do přízně tomu, komu je potřeba. I tak je Alexia vcelku milá a přátelská osoba, když si někoho oblíbí, je ochotná za něj bojovat i do úplného vyčerpání a za to si ji její přátelé velmi váží. Na co však nedá skutečně nikdy dopustit, jsou její tátové, už několikrát se kvůli nim velmi pohádala, nebo i porvala. Zaujímají v jejím životě jednu z nejdůležitějších rolí. Jinak k mužskému pohlaví nechová přílišný respekt, úctu ani obdiv. Muži jejího života jsou její tatínci a ostatní bere spíše jako zábavu nebo jako kamarády. Láskyplnější bývá k dívkám, ale stejně obvykle hledá jen pobavení, nikoli vážný vztah. Postavou je hubená a vysoká, vždy byla vyšší než většina kluků ve třídě a ten pocit moci se jí zamlouval. Miluje mít nad vším přehled a kontrolu. O své hnědé vlasy pečuje s velkou láskou a současně má slabost pro zelenou barvu. Miluje sport a ráda se sází. Často je škodolibá a sarkastická.

Minulost: Narození Alexii nikdo neplánoval a ani nečekal. Stala se výsledkem jedné společně strávené noci dvou cizinců, co se setkali v baru a pokračovali, notně posilněni alkoholem, až do hotelového pokoje. Měla to být pouze jednorázová záležitost, která se vymkla kontrole. Obzvlášť, vezme-li se v potaz fakt, že onou nešťastnicí byla samotná, teprve sedmnáctiletá, nástupkyně Kostarického trůnu. Mladá princezna byla v koncích, dokonce uvažovala nad tím, že si nechá dítě vzít. K tomuto drastickému kroku nakonec zabránila královská rodina, hlavně z důvodu, že by to bylo rizikové i pro princeznu a její budoucí děti. Co ale s dítětem? Na tuto otázku přišla brzy odpověď v podobě princeznina staršího bratra, který se již dříve vzdal trůnu ve prospěch své sestry a raději se oženil se svým dlouholetým partnerem. Alexia tedy vyrůstala v péči dvou milujících tatínků a velmi starostlivé tetičky. Pravdu se nesměl dozvědět nikdo z veřejnosti a ani samotná Alexia. Tak to bylo v plánu a dlouhá léta to podle tohoto plánu i šlo. Z princezny Kostariky, Alexiiny matky, se stala královna, jež se šťastně vdala a porodila krásného chlapečka a o rok později i holčičku. Tehdy bylo Alexii deset let. Všichni byli šťastní a spokojení. Vždy se ale vyskytne něco, co zaviní rozkol takovéto dokonalé harmonie. Rozkol v tomto případě zavinila Alexiina babička, velmi zatrpklá žena holdující alkoholu. Na oslavě Alexiiných šestnáctých narozenin Alexii věnovala, ten nejhorší dárek jaký jen mohla. Do tváře jí vmetla slova plná znechucení a odporu vůči celému jejímu žití. Omyl, který se nikdy neměl stát. Alexii ani tak nezasáhla slova babičky, kterou neměla stejně ráda. Zmatek v mysli jí způsobila pravda. Nezazlívala to svým tatínkům, na ty nikdy nedala dopustit, nechuť ke své nově objevené matce ale pociťovat začala. Přeci jen se jí chtěla zbavit, nechtěla ji, klidně by šla na potrat. To její táta, vlastně pokrevní strýc, si ji vzal k sobě společně s jeho manželem a vychovali ji. S tímto objevením přišly i nové skutečnosti, které si Alexia velmi dobře uvědomovala. Je princeznou. Pokrevně má právo na trůn. Mohla by se toho práva klidně domáhat. A to je ten největší problém, který způsobil Alexiinu drobnou změnu v chování vůči rodině. Byla a je stále zmatena. Kým tedy vlastně je? Kým se má stát? Má se ucházet o trůn a splnit si tak své ambice a tím způsobit rozkol v rodině, nebo má následovat svůj do té doby od dětství daný cíl a stát se generálkou kostarické armády? Nyní Alexia nastupuje podle plánu na akademii v Itálii, aby vystudovala rytířství. Jestli se však rozhodne na dráze vojenství zůstat nebo se pokusit uplatnit svůj nárok na trůn je stále a pouze jen na ní.