Amélia J. Maurice

Pohlaví: Žena

Věk: 25 let

Funkce: Učitelka zeměpisu a historie

Původ: USA, New Yersey

Charakteristika: I když se to nezdá, tak Mia měří pouze 157 cm, ale díky častému nošení podpatků je alespoň o pár centimetrů vyšší. Hlavně do školy nosí vyšší boty, přeci jen bývá někdy menší, než její studentky. Její postava je docela hubená a může připomínat někdy i chlapce. Má dlouhé hubené dlaně i prsty a také jí vystupují klíční kosti a když jí uvidíte v krátké sukni nebo šortkách její kolena jsou znatelně tvarovaná. Dříve měla vlasy dlouhé až po ramena, ale její životní styl se změnil, když jí bylo dvacet a od té doby nosí svůj pixie účes neustále a barva bývá vždy tmavě hnědá až černá. Ráda nosí klobouky a různé barety, kotníkové boty na podpatku přímo miluje a má jich snad dvacet párů. Výživa se také v lodičkách a botách na platformě. Žije seriózní módou a občasným extravagantním stylem. Většinou obléká neutrální barvy, ale nosí také tmavě modrou a zelenou a výraznou rudou, žlutou a hnědou. Nikdy jí také nechybí batůžek nebo kabelka. Obvykle se Mia nemaluje, ale když má náladu dává si kromě make-upu i kočičí linky, aby zvýraznila své zelené oči a rty rudou rtěnku. Co se týče povahy mladé učitelky je opravdu plná energie a stále v pohybu. Kromě toho, že píše články do místního časopisu a díky tomu se naučila italsky, tak ve škole je ochotna stále pořádat různé akce. Není výbušné povahy a většinou všechno řeší s humorem. Udržuje si důvtip a šarm skoro neustále, jelikož neskrývaně touží po obdivu a je ráda, když lidé vědí o tom, co dělá. Je velmi ambiciózní a společenská. Podle ní je dobré znát, co nejvíce lidí a díky tomu si tak navázat i vztahy v médiích. Často věci analyzuje, rozebírá a poté je také vysvětluje, proto je povolání učitelka pro ni skvělou volbou. Umí dobře poradit ostatním, ale sobě nikdy. Jako vystudovaná žurnalistka si někdy klade vysoké cíle, je ochotna je splnit, ale její největší strach je z toho, že tyhle cíle nesplní. Má velké sny o psaní knih a právě je přetváří ve skutečnost. Raději nevidí jisté skutečnosti reálného života a dává přednost svým ideálům, nepřeje si, aby realita narušovala její duševní pohodu. Věci jako dluhy nebo pojištění v ní vzbuzují až nepřiměřenou hrůzu. Je jedním z těch lidí pro které platí, když to nejde udělat jednoduše udělej to složitě. Snadno přehledné díky své zkoumavosti ta nejjednodušší řešení. Při rozhovoru má tendence přeskakovat z jednoho tématu k druhému a často v baru ji můžete při stihnout při flirtování. Občas zajde na skleničku a kouří ochucené doutníky. Vlastní sbírku gramofonových desek a poslouchá hlavně klasiku a muzikálovou hudbu. Netají se nikde tím, že její názory jsou feministického a antifašistického rázu. Mužům se snaží vyrovnat, ale přiznat se, že by chtěla být lepší, jak oni to však nikdy. Ač se to nezdá, Amélia je velmi citově založena a dokáže se nadchnout pro umění v jakémkoliv smyslu. Ať už je to divadlo nebo malba, či hudba nebo sochy, její okruh zájmů je široký. Je sebevědomá, hrdá a nepřiznává si chyby. Udržuje si jistou tvář, dokud tedy nepodlehne emocím. Probuzené emoce a zvláště vytvořeny v ní někým druhým mohou být pro její postavení nepříjemné. Po několika zkušenostech se bojí své city projevit a vůbec někomu dávat svou lásku a prozrazovat všechna svá traumata a komplexy přes které se, jak si myslí přenesla, ale ona je jen ukryla hluboko v sobě a stále nevyřešila. Všechny jsou skryté pod vrstvou vtipů a sebevědomí.

Minulost: Narodila se 29. listopadu v Altlantic City, jako jediné dítě svým rodičům Claire a Damonovi Maurice. Své jméno získala po své babičce, která do Ameriky emigrovala z tehdejšího Československa a zde si našla dědečka. Odmalička jí však všichni říkají Mia. Od dětství bývalá spíš takový ďáblík a neposeda. Neustále něco vymýšlela, chodila s nahrávacím přístrojem a dělala rozhovory, angažovala se do školního divadla, na střední pakoni do školního časopisu, psala básničky, četla mnoho knih a často s rodiči navštěvovala muzeum. Avšak její život měl i stinné stránky. Jako dvanáctiletou ji sexuálně obtěžoval její učitel hry na klavír a to se na ní zřejmě podepsalo nejvíce. Případ s ním byl uzavřen a pán skončil ve vězení. Mia se z toho dostávala docela hodně dlouho, vždy jí pomáhalo psaní, kreslení nebo čtení. Maminka byla knihovnice, takže ke čtení si vybudovala blízký vztah. Sama nikdy netušila, že Jendou se i její knížka bude válet v knihovně. Na střední škole se často zapojovala do různého hnutí a její názor začínal tíhnout velmi k feministickému postoji. Ochránce přírody, zákaz kožešinových farem a podobné věci, tak na takových událostech byla skoro vždycky. Ve velkém městě měla velké možnosti. Po stření škole šla studovat do New Yorku žurnalistiku a filizofii. Úspěšně ji přijali, jelikož její výsledky byly úžasné. To jí opět zvedlo sebevědomí a během studia se dala do psaní různých recenzí a také v posledním ročníku napsala svou první novelu. Jednalo se o jednoduchou beletrii o zneužívané dívce, kniha má název Tajemství. Nikdy však neprozradila, kde svou inspiraci sebrala. Poté, co byl za prezidenta zvolen Donald Trump, dokončila právě dva studia na vysoké škole a rozhodla se Ameriku opustit. Najednou ta země ztratila veškerou svobodu a ona tam zůstávat nechtěla. Rodiče na ní byli pyšní a tak dceru nechávali dělat si, co chtěla. Výlet do Evropy byl potvrzen. Sehnala veškerá doporučení od profesorů a redaktorů a s tímto odcestovala do slunné Itálie. Co se týče jejího osobního života tak s tím měla problém vždy. V Americe nemají moc v lásce, jak uprchlíky, tak ani homosexuály či bisexuály a stát pod duhou vlajkou jí přineslo více problémů, než si představovala. Když se to na střední dozvěděli, že je Mia na taky na holky, musela opustit školní kroužek mladých novinářů. Pověděla to na ní její falešná kamarádka, které se svěřila se svým tajemstvím. Šikana a posměch tak započali díky tomu, ale naštěstí to netrvalo dlouho a rodiče změnili bydliště a odstěhovali do města Filadelfie. Pak putovala studovat do New Yorku, velmi úspěšně opustila školu a nyní byla přijata, jako učitelka na akademii pro mladé šlechtice. Přála si moc učit divadlo, ale na pohovor přišla později, než jedna její budoucí kolegyně. A ochotně přijala zeměpis a historie. Zatím už rok píše sloupky do lokálního politického časopisu a naučila se mluvit plynně italštinu. Hrozně se těší, až začne učit a má v hlavě namyšleno spousty akcí, kterými snad své studenty zabaví i mimo třídu. Zatím se rozhodla naplňovat mladé lidi, ale je si jistá, že chce stoupat výš a nezůstane jen u učení. Alespoň v to doufá.