Oliver Harris

Pohlaví: Muž

Věk: 17 let

Funkce: Komorník

Původ: USA

Charakteristika: Oliver je usměvavý, přátelský a neustále dobře naladěny mladík. Svou pozitivní energií se snaží zlepšit náladu hlavně svému okolí a obzvláště lidem, které má rád. Naplňuje jej dělat radost druhým a nese těžce, když se setká s nepřátelským postojem vůči jemu samému a nedej bože, aby na něj někdo křičel. Je to sluníčkář s jemnou duší, který věří, že v každém člověku trochu toho dobra být musí, a snad právě proto není výjimkou, že se už mnohokrát spálil, když důvěřoval nesprávnému člověku.

Tak jako každý člověk má ale i Oliver svá špatná období, kdy jej nic netěší a neustále myslí na všechno špatné, co se mu kdy stalo v nepříliš šťastné minulosti. V takových chvílích se vyhýbá lidem, a když někoho potká, tak je uštěpačný, nepříjemný a sarkastický. Oliver rád řeší problémy všeho druhu, umí být pozorný ale současně je to i celkem bordelář a nešika. To, co opravdu nesnáší, je lítost ostatních. Též chová odpor k drogám a alkoholismu, sice se rád pobaví, ale všeho s mírou. Současně je i odpůrcem násilí, věří, že vše se dá vyřešit v klidu u dobrého jídla v doprovodu příjemné hudby. Hudba je něco, co považuje za jednu z nejdůležitějších částí života a není den, kdy by si alespoň jednou něco nezazpíval nebo nezahrál na svůj nejoblíbenější hudební nástroj, což je kytara.

Oliver je něco přes sto osmdesát centimetrů vysoký, v pravém uchu má stříbrnou náušnici a na své dredy nedá nikdy dopustit. Za co se naopak stydí, jsou drobné jizvy, které mu zdobí pokožku. Svůj styl oblékání nikdy moc neřešil, hlavní bylo, že mu to sedělo a bylo to pohodlné, takže není neobvyklé, že má každou ponožku jinou, nebo že ta hezká, růžová košile je vlastně z dámského oddělení.

Minulost: Oliverovo dětství nebylo nejšťastnější. Pochází z disfunkční rodiny s otcem alkoholikem, který se nebál použít při komunikaci pěsti a matka propadla po Oliverově narození kouzlu drog. Zdálo se, že Oliver nemá žádnou budoucnost. Nefunkční rodina žijící ve špatné čtvrti bez jakýchkoli morálních zásad nemohla dítěti poskytnout žádný stabilní bod odrazu. Zdálo se to jako bezvýchodná situace se špatným koncem. V osmi letech měl však Oliver nehodu a byl převezen do nemocnice, kde se o něj začala zajímat sociálka a on byl umístěn do dětského domova a poté putoval z jedné pěstounské rodiny do druhé, kde zjistil, jaké to je, když jej lidé zklamou.

Zlom nastal v jeho jedenácti letech, kdy si jej k sobě vzal postarší a velmi dobře finančně zajištění manželský pár. Stal se tak přesně jedenáctým adoptovaným dítětem tohoto milujícího páru, který dal Oliverovi něco, co nikdy neměl. Rodinu. Teprve tehdy se ze zakřiknutého, životem znechuceného chlapce stal člověk, jakým je dnes, který svou početnou rodinu miluje nadevše a nedá na ni dopustit. Manželé dali dětem neomezené možnosti pro jejich budoucnost. Oliver se však rozhodl jít ve stopách svého adoptivního tatínka a přihlásil se na akademii, kde hodlá vystudovat obor komorníka a třeba stejně jako on, i Oliver zde potká mnoho nových přátel nebo snad i lásku svého života.