Yi Min-su

Pohlaví: Muž

Věk: 27 let

Funkce: Učitel malování

Původ: Jižní Korea

Charakteristika: Někdo, kdo by v žádném případě neměl vyučovat budoucí panovníky, je myslím dostačující, abyste získali aspoň základní obrázek. Potetovaný kuřák, rebel a umělec v jednom, jehož příslušnost ke korejské královské rodině je leckdy popírána, či aspoň zpochybňována a to nejen bulvárními plátky, dychtícímí po senzaci. Když nemají v Jižní Koreji o čem psát, dozvíte se, kde se Min-su zase ztřískal, s kým se popral, komu naboural auto, nebo s jakou holkou ho zase nachytali. Tohohle odrodilce dělí od vydědění pouze otcova nehynoucí láska, způsobená dlouhým čekáním na potomka. Díky ní si taky může dělat co chce - a že toho chce dělat hodně. Holduje alkoholu, divokým večírkům, cigaretám, velkým sporťákům a krásným ženám. Řídí se mottem: ,,Žij každý den jakoby měl být tvůj poslední." Šilené pařby, sex a patlání barviček na plátno jsou u něj proto na denním pořádku. Barvičky jsou také jedinný směr, ve kterém na něj rodiče mohou být pyšní - v tomhle oboru je mistr. Jeho abstraktní malby se často prodávají i za takové částky, které ani na královské poměry neznamenají jenom ,,přivýdělek bokem". Tedy, ty které namaluje na plátno. Většina jich vzniká na zdech po špinavých uličkách Soulu, kde je brzo zakryjí výtvory jiných nadšených ,,umělců".

I když na to někdy nevypadá, pořád se počítá mezi lidské bytosti oplývající srdcem. Za nejmilovanější osobu na světě považuje svojí matku, která každý večer dostává esemesku ,,Miluju tě, mami.", ať je Min-su sjetý sebevíc. Jak již bylo řečeno, každý den může být váš poslední a on by si neodpustil, kdyby poslední, co od něj matka slyšela, bylo něco hrubého. Z toho důvodu s ní málokdy mluví o sobě. Čas od času spolu vedou dlouhé hovory, před kterými Min-su vždycky týden abstinuje, aby z něj nic netáhlo a ona se nemusela znepokojovat. Kvůli tomu tyto hovory neprobíhají zrovna často, Min-su si jich však váží o to víc.

Tahle výjimka potvrzjící pravidlo ho sice ctí, leč pouze dává vyniknout pobuřujícmu disrespektu, jenž prokazuje všem ostatním. Úklony, obřadnosti při představování, tituly, na to můžete rovnou zapomenout. Za vrcholný projev úcty považuje oslovení ,,pane" a pozvání na skleničku. Tohle uznání si od něj ale zaslouží jen málokdo. Největší šanci máte, pokud jste nadějný umělec, je celkem jedno v jakém oboru, ocení všechno. Rád podporuje mladé lidi s talentem a pomáhá jim překonat začátky. Naproti tomu se nebojí tvrdě zkritizovat, když vidí odpad. Jednoduše říká co mu přijde na jazyk a nijak nad tím nepřemýšlí. Kdo není schopný přijmout cizí názor, i kdby ten názor byl pořádně sprostý, ten se nikdy nikam nedostane. Krom toho, člověk by si měl už od mládí zvykat, že ne každý v životě mu bude olizovat podrážky.

Minulost: Min-u, sestra momentálního korejského panovníka, porodila své první a zároveň poslední dítě ve svých čtyřiatřiceti letech, po patnácti letech celkem spokojeného manželství s jedním z předních králových rádců. Oba rodiče byli z malého chlapce nadšení, zařekli se, že zařídí, aby si nikdy s ničím nemusel dělat starosti, nechtěli ho zatěžovat politikou ani ničím jiným. Min-su se nikdy nemusel přetrhnout, co se dvorského vzdělání týče, rodiče mu ponechávali kompletní volnost, což se jim později vymstilo. Min-su představuje učebnicový příklad jevu zvaného ,,zvlčení". Jakmile byl dost velký na to, aby ho rodiče pustili ze dveří samotného, už se v rodinném sídle skoro neukázal. Lítal po ulici s normálními dětmi, učil se od nich jezdit na kole, převracet popelnice, poslouchat rap, kouřit a nakonec, když už ani jednomu v jejich partě nebylo pod osmnáct, chodit do pochybných podniků. Jeho rodiče nad tím vším přivírali oči, ani na naléhání Min-unina bratra nereagovali. ,,Však on z toho vyroste.", ,,To je jen takové období.", nebo ,,Chlapec se potřebuje vyřádit." říkali, zatímco jim ze syna vyrostl nenapravitelný potížista. Okolo dvaceti, když se projevil jeho umělecký talent, doufali, že by se už mohl srovnat, ale stalo se přesně naopak - teď pro své chování ještě navíc získal omluvu. ,,Dělám to pro umění!".

Teprve nedávno už se hlava korejské královské rodiny naštvala, když se objevilo velice virální video, odhalující možná (určitě) více z Min-suova těla, než by bylo bývalo vhodné. Na jeho obranu je nutno podotknout, že netušil, že ho s tou sexy striptérkou někdo natáčí. Z královy strany mu bylo jasně naznačeno, že buď se během půl roku srovná, nebo se ho rodina bude nucena zřeknout. On sám by si z toho nic nedělal, jeho matka ale okamžitě poté, co se o bratrovu rozhodnutí dozvěděla, dostala infarkt. Na nemocničním lůžku Min-sua zapřísahala, aby se sebou něco udělal, čímž ho konečně donutila... No, ke změně ne, na to už byl příliš zkažený. Ale začal si to víc nechávat pro sebe. Vyhýbal se veřejným podnikům, opíjel se výhradně u sebe doma, ženské si zval k sobě, místo aby za nimi chodil, naplno se začal věnovat umění. To králi bylo pořád málo, ale nemohl přijít na žádný způsob, jak z Min-sua udělat ukázkového synovce. Nakonec ho napadlo řešení, které by mohlo fungovat - hodit na Min-sua nějakou zodpovědnost. Nejdřív se mu pokusil svěřit některé úřední povinnosti, ale když se nesetkal s kýženým výsledkem, rozhodl se ho poslat do zahraniční. Bohužel, nikoliv do Karibiku nebo na Hawai, jak by si Min-su přál, nýbrž do Itálie, kde mu domluvil práci. Zprvu nikdo nechtěl o výuce vedené touhle bezhlavou střelou ani slyšet, ale politika je politika, slovo dalo slovo, obchod vystřídal ústupek a Min-su najednou zjistil, že má učit partu rozmazlených fakanů kreslit. Jistě si dovedete představit jeho neskonalé nadšení. Bohužel, utéct nemohl, neboť bylo náhle rozhodnuto, že nutně potřebuje ochranku, která ho doprovodila až na letiště. Pohrával si sice s myšlenkou, že vyskočí z letadla, ale nakonec to shledal jako přiliš dětinské a se vztekem přijal svůj osud.